Command & Conquer: Tiberium Alliances
Legendární série Command & Conquer si za období přesahující celou dekádu získalo nespočet příznivců. O to s větší netrpělivostí se očekával příchod posledního dílu, kde se měly uzavřít osudy GDi i Bratrsva Nod. A tak se také stalo, Kane a jeho blízcí našli své místo k životu a Zem byla spasena před nekontrolovaným bujením krystalů Tiberia. Co se ale příliš neví, je fakt, že tomu mohlo být úplně jinak. Scházelo opravdu málo, aby znalostí obsažených v mimozemské matici nazvané Tacitus využili Zapomenutí. Tato zmutovaná lidská populace byla po porážce nucena odejít do vyhnanství. Na zbytky zapomenutých jsme mohli narazit jen v těch nejzamořenějších oblastech. V nich bez nějakého většího povšimnutí sílili a chystali svůj ďábelský plán. Využití vyspělých technologii ukořistěných GDI i Nodu, navíc podle všeho vylepšených o znalosti získané z Tacitu, jim dalo možnost vybudovat v oblasti mocnou armádu, na jejíž poražení by v tuto chvíli nestačili ani jednotky pod velením GDI ani ty pod křídly Kana. Přesto je naprosto nezbytné se do této nehostinné krajiny vydat. Rozvědka pozdě, ale přeci zaznamenala aktivity zapomenutých. Ti se dostávají do konečného stádia rozluštění tajů Tacitu, jenž by jim dovolil tiberiem zamořit celou Zemi. A tomu je potřeba zabránit.
Nedá se nic dělat. Velitelé GDI a Nodu budou muset zapomenout na dlouholeté spory a spojit své síly v prokousávání se teritoriem zapomenutých. Tomuto paktu historie říká Tiberiová aliance. Velitelé z obou táborů se s nutnosti shlukují do aliancí s jediným cílem, posbírat dostatek sil na postup skrz základny zapomenutých až ke kýženému cíli, pevnosti, v níž je ukryt tacitus. Avšak dokonalá harmonie by byla až příliš idealistická. S tím nelze počítat ani v tom nejoptimističtějším snu. Sice tu nemáme boje mezi jednotkami GDI a Nodu, ovšem pouzavírané aliance mají své meze. Jde tu především o moc. Ten, komu se podaří získat kontrolu nad tacitem se navěky zapíše zlatým písmem do historie. Je tak ambicí velitelů aliancí být tím prvním, komu se podaří prokousat všemi nástrahami až k vysněnému cíli. K tomu je samozřejmě zapotřebí spousta bonusových staveb rozsetých po celé oblasti. Ty dávají členům aliance prostředky k rychlejšímu vylepšování jednotek a tedy i větší šance k pokoření pevnosti. Zájem o držení bonusů má tedy každá aliance a kolikrát jedinou cestou, jak nějaké získat je si je prostě vzít. Války aliancí jsou proto velice rychle na spadnutí. Nikdo by tak neměl podcenit význam obran. I když právě v tento okamžik není poblíž žádné nebezpečí, může být jen otázkou času, kdy se hned za humny objeví invazní jednotky nepřítele.
S toho, co bylo naznačeno, je snad jasné, že v Tiberium aliances je týmová hra důležitější než v jakékoliv jiné hře. Snažit se touto hrou proklouznout sólově je naprosto nadlidský úkol. Aby měla aliance vůbec nějakou šanci, potřebuje držet dostatek bonusů a k tomu je zapotřebí dostatek volných základen. Do začátku dostaneme jednu základnu, na níž je uplatněna týdenní ochranná lhůta. Během tohoto času se musíme pokusit vytáhnout útok i obranu na nějakou použitelnou úroveň. Tedy s ohledem na místo, kde se nacházíme. Zpočátku jsme vysazení hodně hluboko v sektoru, kde se taktéž nachází hráči na obdobné úrovni. Již touto dobou je vhodné se porozhlédnout po nějaké alianci, abychom mohli čerpat její bonusy. Ony bonusy totiž sehrávají podstatnou roli při růstů. Silnější útoky, soudržnější obrana a v neposlední řadě i výrazně vyšší příjem surovin dělá své. A i pouhý měsíc stačí k tomu, aby se dva stejně silní hráči, jenž v jistý okamžik rozdělil přestup do silnější aliance, nepředstavitelně vzdálili. A jak bylo poznamenáno, právě tento velký význam bonusových staveb je i hnacím motorem k nekončícím válkám aliancí. Jen ten, kdo ovládá dostatek bonusů má šanci projít skrz náročnou obranou pevnosti. Nedílnou součástí hry je proto i diplomatické vyjednávání. Ono totiž nezáleží, jak silní hráči v dané alianci jsou, pokud musí čelit početní převaze.
Není tak ničím výjimečným se dočkat epických bitev, do nichž je zapojena většina aliancí. Dohodnutá spojenectví přinášejí slabším mnoho výhod. Za věrnou podporu získávají slabší bonusy, které jejich mateřská aliance již nepotřebuje a tím se přibližují možnosti dobýt střed. To je alfou i omegou hry, posílit útoky na hlavní základně tak, aby aliance společnými silami prorazila až k Tacitu. Ale než si hráči budou moci vychutnat onen blažený pocit vítězství, je potřeba ujít dlouhou cestu a vybojovat nespočet bitek. Ať již z ostatními aliancemi nebo tábory, leženími a základnami zapomenutých. Ty jsou zdrojem surovin pro růst a navíc se z nich získávají body výzkumu a kredity. Tyto dvě složky slouží k zpřístupnění si lepší vojenské techniky a jejím vylepšením. Za kredity a body výzkumu si taktéž můžeme pořídit pojízdné velitelství. To slouží k vybudování další základny. A je jen na nás, jaký ji vtiskneme obraz. Můžeme ji od samého počátku budování zamýšlet jako další bojovou základnu či ji usměrnit jakožto podpůrnou. Jak totiž velice záhy zjistíme, možnost umístit na každou základnu podpůrnou zbraň dodává hře další strategický prvek, jehož lze využívat ve svůj prospěch. Zkrátka kombinace staveb, obran i útoků je značně roztodivná a tak je jen na uvážení každého hráče, jakou cestou se vydá. Command & Conquer – Tiberiová aliance by se měla pro milovníky této série stát povinným završením bitek GDI a Nodu.